K tvrzené relativní neplatnosti úkonu při nedostatku souhlasu druhého manžela
(rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 28 Cdo 2199/2008 z července 2008) U závazků, které jsou podle § 143 odst. 1 písm. b) obč. zákoníku excesem z míry přiměřené majetkovým poměrům manželů, se nesouhlasící manžel nemůže domáhat jejich.
U závazků, které jsou podle § 143 odst. 1 písm. b) obč. zákoníku excesem z míry přiměřené majetkovým poměrům manželů, se nesouhlasící manžel nemůže domáhat jejich neplatnosti podle § 145 odst. 2 obč. zákoníku, protože se nejedná o závazky nesouhlasícího manžela ani o závazky tvořící součást společného jmění, a proto nesouhlasící manžel není takovým závazkem přímo dotčen.
Společné jmění jako majetkové společenství mezi mužem a ženou je jedním z výrazů jednoty a rovného postavení manželů, a to zejména po stránce hospodářské. Za účelem ochrany věcí manžely společně nabytých, pak zákon pro tento majetek stanovuje zvláštní režim, zejména určitá omezení a podmínky pro dispozice s ním. Cílem této úpravy není jen řešit případné spory po zániku manželství, ale i snaha poskytovat ochranu každému z manželů před svévolným a škodlivým nakládáním s předmětem společného jmění ze strany druhého manžela.
Podle ustanovení § 145 odst. 2 občanského zákoníku ve znění novely č. 91/1998 Sb. je v záležitostech, které nejsou obvyklou správou majetku náležejícího do společného jmění, potřeba souhlasu obou manželů, jinak je právní úkon relativně neplatný podle § 40a občanského zákoníku. Co je obvyklou správou je třeba zkoumat vždy individuálně a s ohledem na majetkové poměry manželů. Podstatné však je, že při absenci potřebného souhlasu druhého manžela stanovuje zákon možnost dovolat se relativní neplatnosti takového úkonu.
Na druhé straně § 143 písm. b) občanského zákoníku stanovuje, že součástí společného jmění manželů nejsou závazky, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, a které převzal jeden z manželů bez souhlasu druhého. Takové závazky nejsou neplatné, ale nelze je považovat za součást SJM, a proto jsou výlučným závazkem manžela, který je uzavřel.
Ochrana manžela před škodlivým jednáním ze strany druhého manžela prostřednictvím relativní neplatnosti zde tedy není třeba. Je totiž poskytnuta už § 143 písm. b) občanského zákoníku, který takový závazek z obsahu společného jmění výslovně vylučuje. Zároveň je tak ale chráněna i třetí strana, která tak není nucena zkoumat, zda např. dlužník žije v manželství, jaké jsou jeho majetkové poměry, případně pravdivost tvrzení, že se závazek dlužníka týká jen jeho výlučného majetku. Toto zkoumání se může v mnohých případech stát velmi obtížným a po dlužnících jej s ohledem na právní jistotu nelze považovat.
Výše uvedený judikát tak výkladem těchto dvou paragrafů představuje posílení pozice třetí strany při uzavírání závazků s jednotlivými manžely a zvýšení jejich jistoty v těchto vztazích.
