Svobodný přístup k informacím dle ESD

Rozsudek ESD ze dne 14. 02. 2012, zn. C – 204/09 ve věci žalobkyně Flachglas Torgauv. Německo

• Čl. 2 a 4 Směrnice EP a Rady 2003/4/ES ze dne 28. 01. 2003 o přístupu veřejných informací přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/313/EHS
• § 2 a 8 Zk. č. 123/1998 Sb.

V řízení o předběžné otázce ze dne 14. 02. 2012, zn. C – 204/09 se ESD zabýval aplikací čl. 2 a 4 Směrnice 2003/4/ES na vnitrostátní právní vztahy členských států. V daném případě se jednalo o situaci, kdy Spolkové ministerstvo životního prostředí, ochrany přírody a jaderné bezpečnosti odmítlo vyhovět žádosti žalobkyně, a neposkytlo jí podrobné informace ohledně zákonodárného procesu přijetí zákona, upravujícího podmínky na základě kterých Spolková agentura pro životní prostředí vydává a přiděluje povolenky emisních skleníkových plynů. Žalobkyně požadovala, aby jí byl umožněn přístup k interním poznámkám, stanoviskům ministerstva a k veškeré korespondenci mezi ministerstvem a agenturou. Ministerstvo svůj odmítavý postoj odůvodnilo zejména důležitostí ochrany důvěrnosti řízení v rámci řízení mezi orgány veřejné správy.

Žalobkyně se v dalším řízení obrátila na Spolkový správní soud, který vznesl u ESD předběžnou otázku týkající se rozsahu možné výjimky z povinnosti orgánů veřejné správy poskytovat informace o životním prostředí a okolností jejího užití.

Stanovisko velkého senátu ESD

1)Velký senát ESD ve svém rozhodnutí o předběžné otázce odkázal na znění Směrnice 2003/4/ES, která ve svém článku 4 stanovuje výjimky z povinnosti členských států a jejich orgánů poskytnout informace o životním prostředí. Odmítavé rozhodnutí o povolení přístupu ke konkrétním informacím o životním prostředí, lze vydat v případech kdy:

a) dotčený orgán veřejné správy takovými informacemi nedisponuje,

b) žádost je zjevně nepřiměřená,

c) formulována příliš obecně,

d) žádost se týká materiálu ve fázi dokončování nebo rozpracovaných dokumentů nebo údajů; přičemž uvede jméno orgánu, který materiál připravuje, a odhad doby potřebné na dokončení.

e) žádost se týká vnitřní komunikace, a musí být zohledněn veřejný zájem, kterému slouží zveřejnění[1].

Definice pojmů Směrnice 2003/4/ES jsou obsaženy v jejím článku 2. „Informacemi o životním prostředí“, které jsou orgány a subjekty veřejné správy povinny na vyžádání poskytnout, se rozumějí informace v písemné, obrazové, zvukové, elektronické nebo jiné formě týkající se stavu složek životního prostředí jako např. ovzduší, vody, půdy, země, krajiny a přírodních stanovišť zahrnujících mokřiny, pobřežní a mořské oblasti a o vzájemném působení těchto prvků. Dále jsou to informace o faktorech životního prostředí, kterými jsou látky, energie, hluk, záření nebo odpady, včetně radioaktivního odpadu a emisí. Osoby nebo organizace si také můžou vyžádat informace o opatřeních a to včetně administrativních, přijatých právních předpisech, plánech, dohodách o životním prostředí, a o činnostech, které ovlivňují nebo mohou ovlivnit složky a faktory životního prostředí[2].

Článek 2 bod 2 Směrnice připouští, aby instituce, nebo subjekty členským státům, které se přímo účastní na zákonodárném procesu, zejména předkládají stanoviska, právní názory k přijímaným zákonům, se považovaly za orgány veřejné správy a to až do ukončení zákonodárného procesu.

2) Bod 2 článku 4 Směrnice dále stanovuje, že členské státy a jejich orgány mohou odmítnutou žádost o poskytnutí informace o životním prostředí, pokud by zveřejnění informací mělo nepříznivý vliv na:

a) důvěrnost řízení u orgánů veřejné správy v zákonem stanovených případech;

b) mezinárodní vztahy, veřejnou bezpečnost a národní obranu;

c) průběh spravedlnosti, schopnost kterékoli osoby domoci se spravedlivého soudního řízení a schopnost orgánu veřejné správy provádět vyšetřování trestné nebo disciplinární povahy;

d) důvěrnost obchodních a průmyslových informací, pokud ji stanovují vnitrostátní právní předpisy nebo právní předpisy Společenství pro ochranu oprávněných hospodářských zájmů, včetně veřejného zájmu zachovat statistickou důvěrnost a daňové tajemství;

e) práva k duševnímu vlastnictví;

f) důvěrnost osobních údajů nebo spisů týkajících se fyzické osoby v případech, kdy taková osoba nedala souhlas se zveřejněním informací pro veřejnost.

V každém konkrétním případě se zvažuje i veřejný zájem, kterému zveřejnění slouží, proti zájmu, kterému slouží odmítnutí. Je nezbytné dále uvést, že dle Směrnice, členské státy nemohou o odmítnutí žádosti rozhodnout na základě ustanovení čl. 4 bodu 2 písm. a), d), f), pokud se žádost týká informací o emisích do životního prostředí.

Velký senát ESD podmiňuje aplikaci výše uvedených článků 2 a 4 Směrnice 2003/4/ES existencí vnitrostátní právní úpravy pravidel, za kterých státní orgány členských států mohou odmítnout žádost o poskytnutí informací týkajících se životního prostředí, mimo jiné i z důvodů zájmu na ochraně důvěrnosti řízení u orgánů veřejné správy[3].