Prezident České republiky dne 1. 6. 2016 podepsal hojně diskutovaný vládní návrh novely zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „TOPOZ“). Předmětná novela (označená jako sněmovní tisk 304/7), tak vstoupí v účinnost po uplynutí 6 měsíční legisvakanční lhůty od jejího vyhlášení ve Sbírce listin. I s ohledem na neúspěch některých snah o omezení rozsahu novely, se jedná, přinejmenším z hlediska pojetí katalogu trestných činů, kterých se může právnická osoba dopustit, o změnu velmi významnou.
Jednoznačně hlavními body uvedené novely byly návrh na rozšíření výčtu trestných činů, kterých se může právnická osoba dopustit (§ 7 TOPOZ), a dále poněkud kontroverzní úprava možnosti právnické osoby, vyvinit se z trestní odpovědnosti, pokud prokáže, že učinila dostatečná opatření k zamezení protiprávnímu jednání jedinců ve svých strukturách (§ 8 TOPOZ).
V současnosti je katalog trestných činů, za které může být právnická osoba trestně stíhána, stanoven formou pozitivního výčtu obsaženého v ust. § 7 TOPOZ. Zvolené řešení bylo po vstupu zákona v účinnost opakovaně kritizováno v řadě odborných i politických debat, a opakovaně doprovázeno požadavkem na rozšíření uvedeného katalogu o další skutkové podstaty. Argumentace kritiků byla založena na tom, že zvolený užší rozsah trestní odpovědnosti právnických osob s sebou nese praktické problémy při kvalifikaci některých hraničních jednání navazujících na trestné činy uvedené v pozitivním výčtu v ust. § 7 TOPOZ, kdy krajním důsledkem této skutečnosti může být i, bezpochyby nežádoucí, odlišná kvalifikace totožného jednání v případě fyzické a v případě právnické osoby. Vedle toho se objevovala tvrzení, že některé trestné činy, kterých se právnická osoba s ohledem na jejich povahu zcela zřejmě může dopustit, v předmětném výčtu neodůvodněně absentují. Ve snaze provést nápravu uvedených nedostatků výše uvedená novela, i s přihlédnutím k fungujícím zahraničním úpravám, přinesla nové pojetí katalogu trestných činů aplikovatelných v případě právnické osoby. Ta je nyní nově postižitelná za shodné trestné činy jako osoba fyzická, s výjimkou negativního taxativního výčtu trestných činů, u kterých je její trestní stíhání vyloučeno. V praxi takový krok znamená podstatné rozšíření počtu trestných činů, a to z 88 na téměř 200.
Druhá změna aplikovaná novelou spočívá v doplnění ust. § 8 TOPOZ, upravujícího přičitatelnost trestného činu právnické osobě, o nový odstavec 5., který stanoví, že „Právnická osoba se trestní odpovědnosti podle odstavců 1 až 4 zprostí, pokud vynaložila veškeré úsilí, které na ní bylo možno spravedlivě požadovat, aby spáchání protiprávního činu osobami uvedenými v odstavci 1 zabránila.“. Při splnění stanovené podmínky je tak umožněna liberace právnické osoby. Uvedená formulace dle očekávání vzbudila řadu pochybností i plamenných vyjádření ze strany řady subjektů. Kritici přijaté změny poukazují zejména na neurčité vymezení daného ustanovení, které přináší nejasnosti o tom, co již lze považovat za dostatečné opatření (resp. úsilí) směřující k zabránění protiprávnímu jednání, a jaké by toto mělo mít formu. To vzbuzuje obavy zejména z možného omezení aplikovatelnosti TOPOZ, který by tímto způsobem mohl být obcházen, např. formou vyhotovování etických kodexů či obdobných dokumentů, kterými by se právnická osoba mohla do budoucna vyhnout trestní odpovědnosti za jednání osob ve svých strukturách. Ačkoli je zřejmé, že záměrem předkladatelů novely takový důsledek bezpochyby nebyl, nelze jej v tuto chvíli s jistotou vyloučit, když jednoznačnou odpověď na tuto otázku přinese až soudní praxe.
Lze jen doufat, že výše popsané změny přinesou zamýšlený důsledek a povedou tak ke zvýšení praktické využitelnosti TOPOZ při stíhání nežádoucí trestné činnosti právnických osob a povedou k nápravě nedostatků aktuální úpravy.
