Judikatura ESD

Rozsudek ESD ze dne 14. 02. 2012, č. C – 17/10, ve věci Toshiba Corporation a další.

• čl. 101 SFEU; čl. 53 Dohody o EHP; čl. 3 odst. 1 a čl. 11 odst. 6 nařízení Rady (ES) 1/2003 ze dne 16. 12. 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy; bod 51 oznámení Komise o spolupráci v rámci sítě orgánů pro hospodářskou soutěž
• § 3 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže,

Velký senát ESD rozhodoval v řízení o předběžné otázce na podnět Krajského soudu v Brně, který žádal o objasnění a vyjádření se k časové působnosti evropských předpisů na ochranu hospodářské soutěže a ke způsobům postihu mezinárodních kartelových dohod na území členského státu, v řízeních, které byly zahájeny před jeho přistoupením k Evropské Unii. V daném případě se jednalo o postih účinků mezinárodních kartelových dohod na území České republiky, ke kterým došlo před jejím vstupem do EU.

K otázce správního trestání

Dle rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 192/05, pravidla soudního trestání se aplikují i ve sféře správního trestání (i v oblasti správního soutěžního práva), obdobný závěr ohledně obecné aplikovatelnosti zásad práva trestního na delikty v řízení správním, ve věcech hospodářské soutěže, je podáván i z rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci „Stenuit“ ze dne 27. 2. 1992[1].

K aplikaci čl. 101 SFEU

Evropské Komise v pokynech k aplikaci čl. 101 SFEU (Smlouvy o fungování Evropské unie, dříve čl. 81 SES), poskytuje podrobný komentář k čl. 101 odst. 1, který zakazuje veškeré dohody mezi podniky, rozhodnutí sdružení podniků nebo jednání ve vzájemné shodě, které by mohly mít dopad na obchod mezi zeměmi Evropské unie (EU) a které cíleně nebo svými důsledky zabraňují, omezují nebo deformují hospodářskou soutěž. Jako výjimku k tomuto pravidlu čl. 101 odst. 3 SFEU (dříve čl. 81 odst. 3 SES) stanoví, že zákaz obsažený v čl. 101 odst. 1 SFEU může být prohlášen za neplatný v „případě dohod, které přispívají ke zlepšení výroby nebo distribuce výrobků anebo k podpoře technického či hospodářského pokroku, přičemž vyhrazují spotřebitelům přiměřený podíl na výhodách z toho vyplývajících a které neukládají příslušným podnikům omezení, jež nejsou k dosažení těchto cílů nezbytná a neumožňují těmto podnikům vyloučit hospodářskou soutěž ve vztahu k podstatné části výrobků tímto dotčených.“

Vzájemné poměřování omezujících účinků a účinků ve prospěch hospodářské soutěže se provádí výhradně v rámci stanoveném čl. 101 odst. 3 SFEU, kdy dle současných pokynů, jsou zkoumány tyto čtyři kumulativní podmínky čl. 101 odst. 3 SFEU:

a) růst efektivnosti;

b) přiměřený podíl spotřebitelů;

c) nezbytnost omezení;

d) zákaz vyloučení hospodářské soutěže.[2]

Z uvedeného vyplývá, že čl. 101 odst. 3 SFEU se může vztahovat i na určité druhy kartelových dohod, ale jen za předpokladu, že omezující dohody splňují všechny čtyři podmínky dle čl. 101 odst. 3 SFEU.

K zásadě ne bis in idem

Tato zásada v oblasti hospodářské soutěže zakazuje, aby byl podnik opětovně odsouzen nebo stíhán za protisoutěžní jednání, v souvislosti s nímž mu dřívějším rozhodnutím, proti kterému již nelze podat opravný prostředek, byla uložena sankce nebo bylo shledáno, že za ně nenese odpovědnost (rozsudek Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise, bod 59)[3]. Není podstatné, jestli se rozhodnutí, kterým Úřad pro ochranu hospodářské soutěže uložil pokuty, vztahuje k období před přistoupením České republiky k Unii. Časová působnost zásady ne bis in idem v rámci unijního práva se totiž neodvíjí ode dne, kdy došlo ke spáchání stíhaných skutků, ale v takové situaci, jako je situace dotčená v původním řízení, která spadá do působnosti práva hospodářské soutěže, ale ode dne zahájení řízení směřujícího k uložení sankce. Dne 2. srpna 2006, kdy Úřad pro ochranu hospodářské soutěže zahájil řízení dotčené v původním řízení, již Česká republika měla postavení členského státu Unie, takže tento orgán byl povinen tuto zásadu respektovat.

Použití zásady ne bis in idem, podléhá trojí podmínce, a sice totožnosti skutku, totožnosti pachatele a totožnosti chráněného právního zájmu[4].

ESD se v řízení o předběžné otázce přijal následující právní názor:

1) Ustanovení čl. 81 SES a čl. 3 odst. 1 nařízení Rady č. 1/2003 nemohou být v řízení zahájeném po 1. květnu 2004 použity na kartelovou dohodu, jež vyvolala účinky v obdobích před 1. květnem 2004 na území členského státu, který přistoupil k Evropské unii k tomuto dni.

2) Evropská Komise může zahájit řízení ve věci porušení předpisů na ochranu hospodářské soutěže, aniž by vnitrostátní orgán členského státu ztratil pravomoc postihovat na základě vnitrostátního práva hospodářské soutěže protisoutěžní účinky, které tato dohoda vyvolala na území uvedeného členského státu v obdobích před jeho přistoupením k Evropské unii. Souběhem řízení proto nedojde k porušení zásady ne bis in idem, a vnitrostátní orgán tak může uložit narušiteli pokutu postihující následky jednání v rozporu s pravidly na ochranu hospodářské soutěže. Zásada ne bis in idemnebrání tomu, aby byly podnikům, jež se účastnily kartelové dohody, vnitrostátním orgánem pro hospodářskou soutěž dotčeného členského státu uloženy pokuty postihující účinky, které tato dohoda vyvolala na území tohoto státu v době, před jeho přistoupením k Evropské unii, vzhledem k tomu, že pokuty, které byly účastníkům této dohody uloženy rozhodnutím Evropské komise přijatým před vydáním rozhodnutí uvedeného vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž uvedené účinky nepostihovaly.