Dne 9. 5. 2018 vydal Ústavní soud nález sp. zn. IV. ÚS 14/17, ve které se vyjádřil k problematice rozložení důkazního břemene ve sporech pacientů s poskytovateli zdravotních služeb. Ústavní soud tím potvrdil již svou předchozí judikaturu a judikaturu Nejvyššího soudu.
Je to primárně pacient – žalobce, kdo by měl navrhnout důkazy za účelem prokázání svých tvrzení o protiprávním jednání poskytovatele – žalovaného, o škodě a o existenci příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním a následkem. Ústavní soud ale připomněl, že v případech, kdy není možné prokázat, že konkrétní jednání žalovaného poskytovatele je v příčinné souvislosti se vzniklou újmou, je výrazně oslabeno postavené pacienta. Přitom je to ale právě poskytovatel, který má v tomto vztahu převahu.
Podle názoru Ústavního i Nejvyššího soudu v odůvodněných případech, kdy by vedlo rozložení důkazního břemene k neudržitelnému zatížení strany, která nese důkazní břemeno a objektivně nemá a nemůže mít k dispozici informace o skutečnostech důležitých pro rozhodnutí ve sporu, lze toto obecné pravidlo o rozložení důkazního břemene modifikovat. Pokud by v takových případech nebylo důkazní břemeno modifikováno, v konečném důsledku by takový postup mohl být v rozporu se zásadou občanského práva, že nikdo nemůže těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního jednání.
V případě, že jedna ze stran sporu maří provedení důkazu, nastupuje v této situaci postup dle § 129 odst. 2 občanského soudního řádu, jehož prostřednictvím může předseda senátu uložit účastníkovi řízení, aby potřebnou zdravotnickou dokumentaci předložil k důkazu. V případě, že toto účastník neučiní, může to soud vzít v potaz při hodnocení důkazů.
Teprve v situaci, kdy postup podle § 129 odst. 2 nepřichází v úvahu z důvodu, že předmětná zdravotnická dokumentace nebyla v rozporu s právními předpisy pořízena vůbec, anebo ji poskytovatel neuchoval či ztratil, je ústavně v pořádku, aby obecný soud přistoupil k možnosti ultima ratio spočívající v obrácení důkazního břemene ohledně skutečností, které měly být objasněny na základě zdravotnické dokumentace. Pouze v těchto typově určených případech totiž lze dle Ústavního soudu akceptovat, aby nad ochranou právní jistoty žalovaného, převážil požadavek na zachování principů spravedlivého procesu.
Opačný postup by porušoval právo na rovnost účastníků řízení a zásadu rovnosti zbraní a fakticky by docházelo k popření soukromoprávní zásady, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního jednání.
