Plénum Ústavního soudu řešilo tuto otázku v souvislosti s návrhem Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6 na zrušení § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o veřejném zdravotním pojištění (č. 48/1997 Sb.). U obou soudů byly vedeny spory, ve kterých byly účastnicemi řízení ukrajinské státní občanky, tedy občanky zemí mimo Evropskou unii.
Ústavní soud dospěl k závěru, že nejsou dány důvody ke zrušení napadených ustanovení. Účast na systému veřejného zdravotního pojištění vyplývá přímo ze zákona, který stanoví okruh osob, které jsou na systému veřejného zdravotního pojištění účastny a podmínky vzniku a zániku účasti. Po dobu své účasti na tomto systému má osoba právo čerpat zdravotní péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění. Pokud osoba nesplňuje zákonné podmínky, může si buď sjednat smluvní pojištění u některé z komerčních zdravotních pojišťoven, nebo čerpanou péči hradit přímo ze svých finančních prostředků.
Obsahem napadených ustanovení je vymezení osobního rozsahu zdravotního pojištění na osoby, které mají trvalý pobyt na území České republiky, a dále na osoby, které sice tento trvalý pobyt nemají, ale jsou zaměstnanci zaměstnavatele, který má sídlo nebo trvalý pobyt na území České republiky.
Čl. 31 Listiny základních práv a svobod stanoví, že: „Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.“ Je tedy zřejmé, že zatímco právo na ochranu zdraví je veřejným subjektivním právem, náležejícím každému, tedy nejen občanům, ale i cizincům a osobám bez státní příslušnosti, právo na bezplatnou zdravotní péči na základě veřejného zdravotního pojištění je přiznáno pouze občanům. Dle názoru Ústavního soudu nelze dávat na roveň právo na bezplatnou zdravotní péči a právo na ochranu zdraví, jak činí navrhovatelé.
To, že Listina základních práv a svobod zaručuje bezplatnou zdravotní péči pouze státním občanům neznamená, že by zákonodárce nemohl takový standard přiznat i jiným skupinám osob.
Prováděcí zákonná úprava je výrazně mírnější, neboť důležitým prvkem není existence občanství, ale faktické sepjetí osoby se státem. Podmínkou přístupu k veřejnému zdravotnímu pojištění je pouze povolení k trvalému pobytu na území České republiky nebo sídlo, případně trvalý pobyt zaměstnavatele.
